Pozůstalí obětí II. světové války nemohou souhlasit s válečnictvím NATO

Jiří Jaroš Nickelli, Společnost L. Svobody Brno

Vláda republiky, která nastoupila kurs NATO - kurs konfrontace a provokací proti Ruské federaci, zemi našich osvoboditelů II. světové války - nemůže mít podporu mírumilovných občanů země. Natož podporu pozůstalých obětí II. světové války.

V naší zemi je stále velká skupina občanů, jejichž rodiny zaplatily za okupaci a za boj proti Velkoněmecké říši daň nejvyšší.

Bylo to 360 tisíc rodin, které přišly o své rodinné příslušníky buďto na frontách II. světové války, anebo v domácím odboji a při povstáních národů ČSR proti německému nacismu. Stát zprvu za Benešovy republiky tyto oběti ctil, později za socialismu sice selektoval určitý čas tyto oběti vzhledem ke studené válce, ale po roce 68 zase nastoupil cestu jejich rehabilitací.

Nový režim po roce 89 sice kladl formálně věnce na příslušné pomníky, ale památku padlých socialistické orientace a východní fronty zamlčoval, zpochybňoval a dokonce přepisoval, jako úlohu generála Svobody, význam východních bitev pro osvobození, jako byla Dukla a karpatské operace, a dokonce nechal zhanobit odkaz osvoboditele maršála Koněva.

To vše přispělo k novoválečnické politice nové vlády a k výkřikům dnešních vládních činovnic, jako byla madam Langlšádlová, volající patrně v záchvatu nepříčetnosti po jaderné válce s Ruskem.

Diplomatické excesy minulé vlády ve vztahu k Ruské federaci nová vláda nejen nezavrhla, ale tvrdošíjně trvá na politice dvojí tváře k Ruské federaci, kdy na jedné straně licoměrně hlásá "snahu o normalizaci vztahů" a na druhé straně otrocky kopíruje příkazy NATO k vojenským cvičením na ruském perimetru, k vysílání českých jednotek do Pobaltí, k vypovídání diplomatů, trvá na falešném obvinění Ruska z kauzy Vrbětice, s čímž nesouhlasí ani sám pan president, atd.

Média vyvolávající nepřátelskou propagandu neopominou vysílat denní dávky antirusismu v duchu jakési "země vlkodlaků proti osvícené Evropě" a jiné nesmyslu toho typu, připomínající silně protektorátní agendu.

S tím vším my pozůstalí rodin poškozených velkoněmeckým barbarstvím , samozřejmě nesouhlasíme. Nesouhlasíme s vysíláním synů Česka do vojenských jednotek na ruské pohraničí, ať na Balt, nebo jinam. Nesouhlasíme s poštváváním Ukrajiny, již tak dosti ovládané probanderovskou nomenklaturou, proti mateřskému Rusku. (Je třeba uvědomit si genetické svazky všeruských národů - národů Velkorusů, Malorusů neboli Ukrajinců, Rusínů a Bělorusů, jak to učí věda zvaná etnografie od dob slovanského vědce J. P. Šafaříka). Moderní propaganda EU činí vše pro zhoršování vztahů Ruska se západní i středovýchodní Evropou.

Nátlak USA a potažmo jeho služebníka NATO na zřizování vojenských základen na území středovýchodní a jižní Evropy - Kosova, Bulharska a Rumunska - nemá obdobu od doby vpádu nacistického Německa do SSSR. Otrocké přitakávání našich vládních a slovenských vládních činitelů k těmto válečnickým krokům neprospěje nejen našim zemím, ale poškozuje trvalost světového míru.

Proto musíme trvat na změně politiky české vlády k Ruské federaci v duchu navázání na zpřetrhané svazky společenské, hospodářské a kulturní spolupráce v duchu trvalé družby našich slovanských zemí s osvoboditeli našich státu od velkoněmecké hydry. Musíme trvat na tom, co již dávno vyhlásil náš pan president - na politice všech azimutů.

Nepřejeme si válku ani s Ruskem, ani s Ukrajinou, ani s Běloruskem, ani se žádnou další zemí!

Proto vítáme úsilí hnutí Ne základnám. Proto vítáme úsilí Českého mírového výboru. Proto vítáme úsilí Klubů českého pohraničí, Aliance národních sil, Českého svazu bojovníků za svobodu, Čs. obce legionářské, Matice Čech, Moravy a Slezska, Výborů národní kultury a dalších organizací zachovat mír a trvalé svazky přátelství a spolupráce s Ruskou federací.

Útoky na Ruskou federaci nesmí mít místo v České republice. Takové útoky musí pozůstalí a jmenované organisace odsoudit co nejdůrazněji. A to na všech místech, ať jde o novináře, nebo o vládu a ministerstva.

Nezapomínejme na dějiny Slovanů - nepřátelé se vždy snažili zničit Slovany rozbíjením jejich vzájemnosti. Od útoků na Polabské Slovany, přes útoky na Velkou Moravu, útoky německých rytířů na Balty a Slovany na severu, útoky na Jihoslovany od Uhrů až po Habsburky, až po I. a II. světovou válku, to byl stále jeden a tentýž cíl - Drang nach Osten a zničení Slovanstva. Přitom vyvrácení Ruska, které bylo hlavním cílem těchto útoků - se nikdy nezdařilo, ať šlo o Německý řád, Napoleona, interventy I. války, anebo o Hitlera.

K protestům proti válečnictví NATO a otrockým službám vlády se musí sjednotit všechny organizace naší vlastenecké fronty.